NpVŠ
Neznámý písničkář Vít Šujan

zadaný VŠ (nejde o iniciály jména) 45 (nejde o váhu v kilogramech)/180 (nejde o hodnotu IQ; bohužel...), cca 3 oktávy (s falzetem), asi 10 hudebních nástrojů, přibližně 150 textů,           z toho asi polovina s vlastní hudbou, covery zejm. Cash, Kristofferson, Simon, Lennon, Morricone a mnozí další postižení, několik divadelních her, grafické básně, mše a capella a oratorium pro smíšený sbor, artificiální úpravy zejm. valašského folkóru, scénáře kabaretních večerů a filmový scénář psychowesternu, jedna manželka, dvě děti, jeden pes, pět slepic (ty snáší i v zimě; pes ani v létě; žena a holky snášenlivé s dopomocí celoročně)

Něco víc o tom, co uslyšíte

Tady bude možno poslechnout si ukázky z nového alba

snad už brzo z nového...

zlomky těžko změnitelné minulosti:

Ještě v době, kdy neměl umět psát, natož myslet, vymyslel a napsal svůj první westernový román Kovboj Jim. Ze zamýšleného volného pokračování nakonec sešlo především proto, že nikdo z okolí nebyl ochoten jméno v titulu Mušketýr a Čon vyslovovat [džon], což autora inspirovalo k dvoudílnému románu Gentlemani [džentlmeni], kde problém s čonem odpadal.

... Allison a Lyce neujeli polopouští ani dvě míle, když v tom na cestě uzřeli dva muže. Pozornost poutalo zejména jejich odění. Ten první měl kostkovanou košili, tepláky a gumové boty, druhý žlutou košili, flanelové kalhoty a semišky. "Guten Tag", prohodily tepláky, ale Allison, protože nerozuměl, jen pokrčil rameny. Hned vzápětí dojel na místo Lyce Elli, jenže ani on neuměl německy. Proto naznačil, že neumí německy, ale umí dobře anglicky. Cizinec nerozuměl...

Žánrově se posléze rozkročil sevřenou detektivní selankou, jejíž název úspěšně zapomněl, která ale stejně zašla po několika letech plamenem v dřezu kuchyňské linky. (Jednalo se dle doby hoření o dílo stručné, i když svěží, počaté pod lavicí na stránkách modrého školního deníčku A6 poté, co v rámci povinného školícího procesu obdržel žákovskou knížku a deníček pak odmítl škole jakkoliv postoupit, považuje jej logicky za redundantní. Kdyby namísto deníčku využil zmíněné žákovské knížky, mohla se dočkat volného pokračování i detektivka; škoda.) Z dalších literárních děl nelze nezmínit Kajak, o kterém ale kromě toho, že se nejedná o western, nemůžeme říci nic určitějšího - jak nenadále začal, tak ještě nenadáleji skončil - doslova v půli slova. Zřejmě náplň.

... vydělali jsme vůdci hlínu a trávu z úst a řekli, aby zavolal ostatní. Jirka mu zatím tlačil na krk nůž, samozřejmě tou tupou stranou: "Co děláte na našem ostrově?!" "Tohle je náš ostrov, né váš!", opáčil chlapec s umělým uchem a šátkem přes oko. "Ostrov je vší...!" "Ale začíná se na něm pěstovat zelenina. Jézédáci nám ho vzali..."

Pod pseudonymem pak samizdatově publikoval novelu z Divokého Západu Nebylo třeba slov, o prázdninách trávených na jindřichohradecku rozpracoval několik vícedílných eposů z oblasti kanadsko-amerických Velkých jezer a první díl románu o masakru trampů v Jetřichovicích z počátku 60. let Trampský protest. Po odeznění tvůrčí krize a před započetím druhé puberty se vrací mezi literáty samizdatovým almanachem Olezlé lavice, o dost později románem v dopisech Jak umírat a sbírkou povídek, spontánních básní a písňových textů Seprané kdysi, čímž se dostáváme v autorově působnosti k dalšímu náležitě zoranému poli.

... Anglický doktor Rijs Blanch seděl u sheriffova lůžka a míchal medicínu, protože sheriffa při návratu chytla angína. Když už lektvar domíchal, řekl jemně v domnění, že sheriff spí: "Seňore, lék..." Sheriff se otočil na druhý bok a obul si domácí kozačky. "No jo", zabrblal při tom. Jakmile vyšel zpod závěsu, ten, kdo by ho spatřil poprvé, jistě by vykřikl úžasem. Sheriffova levá ruka byla kratší než ruka pravá; ale co horšího, sheriffovi chyběla levá noha. Namísto ní měl sheriff na levé straně pružnou hůlku, kterou mu voperovali do pahýlu. Když sheriff spolknul prášky, zběsile otřásl hlavou a začal se oblékat. Na zdravou nohu si obul lakýrku s ostruhou a pruhovanou ponožku. Na sobě měl fialové kraťasy se zlatými cvočky, kabát modrý důstojnický se zlatými třásněmi na ramenou a s hodinkami v kapse. Na nos si nasadil brýle s hnědými obroučkami a na hlavu žluté sombréro. Stále se usmíval, ale jak říkali lidé ve městě - už to nebyl on...

-----

Od útlého dětství docházel, a později byl docházen, na hodiny klavíru. Paní učitelky, ač mu tato nic neprovedla, se spíš bál netuše, že se situace může ještě výrazně zhoršit, což se taky po roce změnou školy stalo. Od té doby systematicky pěstovaná nenávist k nástroji, nové paní učitelce a hudbě všeobecně (mimo S+Š a některých maniodepresivních písní dam Hegerové a Rottrové) utěšeně rostla. V opravdový šok pak vyústil náhodný poslech Dvorany slávy C&W č.2 (zejména T. E. Forda) a vydání sampleru Porta (Poslední míle, Toulavej, Tramp, Jako ptáci...) Díky uspokojivým dodavatelsko-odběratelským vztahům s Ježíškem pak obdržel v tuhé éře Dědy Mráze od Sv. Mikuláše první kytaru, která přestože byla vyrobena v Sovětském svazu ze sibiřské překližky a krk poutal k tělu masivní šroub (to celé v ceně 240,-Kčs), překvapivě výtečně hrála. Po týdnu usilovného cvičení mollových akordů bez barré došlo k logickému vyústění v nepříliš veselou generační výpověď písní Jezdec bez hlavy:

V hospodě jsem vám jednou potkal chlapa/ může to bejt tak sedm roků/ a ten chlap vám měl strašlivej tik/ na svým levým voku/ Jak partyzánka rozklepanej/ dělal pohyby trhavý/ je to prej tím, že viděl na prérii/ jezdce bez hlavy...

Rychle následoval durový Rolf zálesák a zrod nového písničkáře byl tímto završen.

-----

Plyšová revoluce zastihla rekreačního písničkáře nejen jako stávkujícího gymnazistu, kterému je všechno jasné, ale s kontrabasem také v brněnských ulicích uprostřed cimbálové muziky. Toto období se stalo z hlediska osobnostního vývoje fatálním a dalšímu především hudebnímu směřování se v podstatě nedalo zabránit. Návštěvou a dokonce absolvováním několika škol (např. MŠ, ZŠ atdŠ ...) pak vyvstala otázka - co dál s volným časem. Už v průběhu vzdělávání (se) začalo být zřejmé, že tvrdošíjné setrvávání v institucích typu ČFSB (16 sezón), Filharmonie Brno (příležitostně), NDB (2 sezóny), MdB (3 sezóny) nebude psychickému zdraví písničkáře nejpříznivější. Doba hledání, příležitostného hostování, zrodů a zániků hned několika kapel (Portaš, Svícen, Rivus) je lemována četnými pomníčky (VHS, CD, spoustou místy bizarních koncertů a dokonce koncertních šňůr!) i mnoha pamětihodnými neúspěchy. Založení autorského Divadelního spolku Slawjena a později odchod na volnou nohu se jevil v těch časech jako logické řešení nepřehledné situace.

Na motivy rodokapsu Boba Hurikána Pobožný střelec vznikla stejnojmenná burleska několikrát měnící svůj tvar, někdy i skupenství, barvu a zápach. Ke skutečně finálnímu výsledku se došlo občasným zkoušením a častým reprizováním až po několika letech a k definitivnímu zmatení věrných diváků pak revizí celého kusu s dalšími zásahy do textu a režie včetně inovace v názvu , tedy - Pobožnější střelec. Mezitím ale pilný autorsko-interpretační team připravil už ryze původní buffo-sci-fi Problem?No!

Bůh & ďábel: Rok s rokem se ... sešel ... a já jsem k vám ... sešel, ... abychom se ...

Záviš Hlubočep: ... sešli! No to to tam nahoře musí vypadat...

Hra se dočkala bouřlivé odezvy jak u spřáteleného publika, tak u nespřátelené kritiky, což divadelní spolek vděčně zúročil v dalším z řady spontánních večerů slov, písní a tanečních kroků (Muzikálové) Slawjení. Za svou více než desetiletou éru vyprodukoval DsS těchto prototypů odhadem nepočítaně (25, 26 ... ?)

Podobné hudebně-dramatické formáty se tak na několik let staly autorským východiskem NpVŠ, vytýčily trasu dalšího bloudění a pomohly krystalizovat ansámbl spolku. Později se vedle autorsko-interpretační pozice v divadle uplatnila nezdravá přemíra nápadů psaním na zakázku pro jiné příležitostné soubory a sdružení a pro nejrůznější příležitosti; vedle pohádek velkým dětem a malým dospělým to jsou často bizarní mystifikační články do oblastních zpravodajů (Žádáme o evropskou dotaci na sníh), nesmyslné dotazníky a kvizy či hlášení místního rozhlasu apod.

... Z fondu určeného k financování materiálu pro zimní posyp vyčlenili (místní) 500,- Kč na tuzemský rum jako úplatek pro závozníky mrazírenských výrobků, kteří už přislíbili každému naškrabat zmrazky v množství odpovídajícím přínosu toho kterého zájemce o blaho a rozkvět obce. Sníh z mrazáků a chladících velkokapacitních boxů se bude dodávat občanům jednotlivě v kupách přímo před domy, kde si jej už každý zodpovědně rozmístí zejména na silnici, chodník a předzahrádku, a pak zase (hlavně z chodníku, předzahrádky a silnice) odklidí, aby se předešlo tradičním předvánočním úrazům...

Svobodné povolání, které si vynutila profesionalizace Divadelního spolku Slawjena, netrvalo zbytečně dlouho a po citlivém naznačení kolegů z kolektivního vedení divadla ukončil NpVŠ éru práce pro druhé a začal se věnovat sám sobě. Na první sólový písničkářský koncert v nejmenovaném, (protože za to nemůže), městě na jihovýchodě Moravy přišel kamarád vedoucího kulturního domu, (byl viděn ke své smůle před budovou deset minut po oficiálním začátku a nestačil utéct), šatnářka a pan vedoucí osobně. Pozornější a tišší publikum od té doby NpVŠ nezažil. Banner (1x2m), který informoval o "prvním koncertě neznámého písničkáře" pak určil Neznámému písničkáři VŠ neotřelou marketingovou značku.

Nad stolem samou pýchou, pitomci, se pnem/ právě jsme proflámovali noc s Havranem/ kdo měl ten nápad debilní jít právě sem/ kde za oknem/ vlní se zem...

Po oslovení uměleckým šéfem Divadla šansonu Jiřím Vondrákem spolupracoval s tímto subjektem asi 5 sezón autorsky (dramatizace knižní předlohy pohádek, scénáře pořadů, původní divadelní hra) i jako výkonný hudebník (instrumentální doprovody, např. Jiřího Suchého a Jitky Molavcové v pořadech 5x10 Semaforů, Miroslava Donutila s Orchestrem Divadla šansonu v rámci Vondrkabaretů, koncert Bulat Okudžava +- 15 let, kabaret filmových meziválečných melodií Mě to tady (ne)baví apod.). Z dodnes nevysvětlených důvodů spolupráce skončila vcelku nic neříkajícím třířádkovým emailem, občasné (minimálně faktograficky nepřesné) ostouzení v článcích a rozhovorech bývalým principálem JV čas od času probublává dodnes.

Jako jeden z dalších sólových programů NpVŠ vzniká tematický recitál Šujanoviny, příležitostně dochází i ke spolupráci s bývalými kolegy a bývalými kamarády na původních pořadech (Two Ksichties, Three Ksichties, Five Ksichties pro Mikiho Ryvolu, Nezmary, Wabiho Daňka, Vzpomínkový večer s písněmi Waldemara Matušky, Johnnyho Cashe, Paula Simona či Johnna Lennona ad.) a příležitostnému spoluúčinkování s mistry oboru (Vladimír Merta, Matěj Rak, Cimbal Classic aj.)

Pysky přes nejdou ňák fóry mně už dneska/ whiskey vod bedně na tou - krava dlouhou s stojim/ pinč stájovej jak bojkem - vo dlouhym s stojim/ Lynch soudce navlík´mi sím - no co kravatu tu/ ůá ...

Vedle monodramatických písničkářských talk-folk-show spolupracuje v současné době NpVŠ i s Modrým cimbálem Romana Veverky (bluecimbal.com/predstaveni), instrumentálním uskupením Quakvarteto (www.quakvarteto.cz) a podobně neznámým písničkářem Vítězslavem Rašovcem.

Jako že je peklo pode mnou/ dupu a cítím jenom barvy/ už dávno nejde o to něco změnit/ dávno jde o to změnit všechno...

Snaha oživit produkci Divadelního spolku Slawjena se přes pohřební iniciativu některých spoludivadelníků vydala cestou spolupráce s Divadlem na dlani - souborem o půl generace mladších nadšenců. Bohužel po nenadálem odchodu zakladatele, principála a doyena minimálně brněnské múzy Jiřího Taubera, po dvou sezónách, třech premiérách a uprostřed rozdělané práce na westernové "laterně magice" nadšení zrajících nadšenců získalo povážlivé trhliny a vytřepalo se posléze do uměleckého trativodu. Zbyla hodina nepoužitelného filmového materiálu a ústřední melodie, kterou bylo líto zahodit, takže dopsáním textu vznikla dodnes hraná píseň patřící, nepatřičná skromnost stranou, k tomu lepšímu na repertoáru. Možná jen do budoucna bude líp se na cestě za dalším materiálem vyvarovat podobné hudebně-divadelní apendektomie.

Každou rukou revolver sní půlnoční sen/ v serenádě zátiší šibenic a knihoven/ Co stojí svět i mizerná zbraň věčnost rozkrojí/ Jen tupě civím/ za plotem živým na místo, kde dávno nikdo nežije/ Good bye, adios, kovboji...

Občas se stane mírně nátlakové přemlouvání úspěšným a manželka Kateřina nejen zazpívá, ale taky zahraje na klávesové nástroje, opakovaná spolupráce s velmi šikovným klasickým kytaristou Milošem Pernicou (ostatní typová označení jako kytarový mág, mistr pěti linek, fenomén čtyř mezer, postrach houslového a francouzského klíče atd. atp. mág, mistr a fenomenální postrach zcenzuroval) přináší svoje první (vý-)plody, přibývají koncerty, na kterých se krom funclubu objevují i zcela neznámé obličeje po stranách vybavené uchama (příp. ušmy) ochotnýma (ochotnými, ochutnámi) poslouchat - je to zkrátka radost, když si vás po skoro třiceti letech zhruba třicet lidí všimne a přibližně tři(-náct) se sveřepě snaží porozumět, i když kolikrát není komu, (čemu, čím).

V truhle dole vedle bot/ máme prášky na život/ Až se jednoho dne po práškách zapráší.../ Servít je idiot!

Pokračování zase někdy

Koncerty

1.4. * 19°° * Dělnický dům Jamborova 65, Brno * Koncert pro Staňu Polácha a Chrudoše Korbu Šťáhlavského * Miloš Pernica (kytary) & NpVŠ

5.4. * 19°° * Hospůdka Na Točně, Blansko - Těchov * Pernicové Šujanoviny * Miloš Pernica (kytary, zpěv), Kateřina Šujanová (zpěv, klávesy) & NpVŠ

a další podobné a jiné v sekci KONCERTY...